#03
Budapest & Beograd

#03__Budapest & Beograd
  1. Den 1
  2. Den 2
  3. Den 3
  4. Den 4

26.09. - DEN 3

  • Druhý den v Bělehradě jsme se rozhodli vyrazit do části Bělehradu zvané Zemun
  • Cesta z hostelu k věži Gardoš nám trvala 6 hodin pohodlným tempem, proloženým nemálo zastávkami s občerstvením.
  • Celkem měla naše trasa tam a zpět 13km. Většina cesty je podél řeky, kterou lemují restaurace, kavárny, bary a místní specialita - street popcorn.  

11:18 Brankov most ( )

11:30 

11:43 Beer Brejk - Boat Hostel San Art ( )

Dát si ve slunečném dopoledni vychlazené pivo na terase Boat Hostelu San Art je prostě a jednoduše skvělý nápad!

12:55 

13:20 Gastro brejk - Brenner

  •  BRENER
  •  Kej Oslobođenja, Beograd, Srbsko
  •  Polévka/salát, hlavní jídlo, 2x pivo: 1800 RSD (405 Kč)
  •  Příjemná obsluha. Klasická srbská (jugošská kuchyně). Rybí polívka velmi dobrá, salát z čerstvé zeleniny a poctivým sýrem. Pleskavica velmi poctivá a chutná. Pivo dobré. Servis na vysoké úrovni. Celkově dost pozitivní dojem.

14:31

15:18 Fajnl point of aur tůr - Gardoš, Zemun ( )

Zemun je příjemná vesnice uvnitř Bělehradu. V obchodě kupujeme dvě piva a stoupáme do kopce, netušíc kam dojdem. Došli jsme ale k hezké věži s parádním výhledem na celé město a cestu, kterou jsme ušli. Po vzoru Pavla Hostáka nás napadá rozbor bodů na obzoru pomocí pivní tužky. 

17:47 Ulica Kneza Mihaila

Bary, restaurace, obchody - místo, kde to v Bělehradě fakt žije. Po kolikáté už tuhle ulici zmiňujeme...?

18:12 Crkva Svetog Marka ( )

19:11 Ulica Kneza Miloša ( )

Druhé místo s pozůstatky bombardování - z díry uprostřed budovy mrazí.

20:27 Beograd Glavna Železnička Stanica

Do odjezdu zbývá asi hodina a tak jdeme na pivo do jedné ze dvou místních hospod. Zahrádka je v pohodě, ale když člověk vejde dovnitř, ocitne se v jiném světě a jiném století. Všude špína a zatuchlo (platí pro obě). Točené pivo zrovna "dnes" není a tak jsme rádi aspoň za Jelena v lahvi. Nebe a dudy když koukáme na Seat61.  

Bělehrad je poslední dva roky pro spoustu lidí symbolem imigrační vlny, resp. tzv. balkánské trasy. Naštěstí v posledních měsících už  v takové míře stránky novin neplní téma strašení uprchlíky. Pravda je, že v září 2016 jsme v Bělehradě žádného nepotkali. Pokud bychom potkali, optali bychom se, jak se daří a možná probrali život u šálku čaje. Jediná naše zkušenost proběhla na nádraží před odjezdem. Skupina asi 15-ti osob společně s koordinátory OSN nasedá do vlaku směr Ljubljana a my jim držíme palce!

22:14 EC Avala

  •  Noční vlak EC Avala
  •  Odjezd v 21:50 (Beograd Glavna Železnička Stanica)
  •  Příjezd v 5:35 (Budapest Keleti)
  •  23 EUR (13 EUR lístek / 10 EUR lůžko) / osoba
  •  Zpáteční lístky máme z Budapešti, takže pouze ukazujeme průvodčímu.  Odjezd z nádraží směr Budapešť. První pokus se sice nepodařil (asi po 500m se vlak zastavil a zacouval zpět na nástupiště), ale na druhý už to klaplo.

Vlak směrem do Budapešti byl o něco více obsazený - kupé jsme tentokrát sdíleli se starým rakouským korzárem, jehož jméno bude nejspíš Uwe. Působil hodně zmateně, mluvil si neustále pro sebe a měl pohled ne nepodobný tomuto. Po chodbičce opět pobíhá Quasimodo - prostoduchý - nejspíše hluchoněmý - pomocník průvodčího a rozdává cestujícím ložní prádlo. Po předání se obratem dožaduje poctivého bakšiše za svoji práci. Popravdě nás trochu děsí styl, jakým prochází uličkou vagonu - vždy se nalepí na člověka stojícího u okna a prodírá se kolem, jakoby tam zbývalo  jen několik centimetrů místa (opak je bohužel pravdou). Z vedlejšího kupé vykoukne mladý Srb a teatrálně si naším směrem začne třít nos - na gesto nereagujeme. Spolunocležník Uwe však ano a tak se oba pánové zavírají v kupé, ze kterého se začne ihned linout vůně tabáku. O hodinu později obsazujeme horní lůžka a přichází Uwe, zmatený a mumlající. Tohle je lepší zaspat.

Zbytek cesty proběhl bez problémů a s již tradičním zpožděním (cca 50min) přijíždíme ráno do Budapešti.

« Předchozí den
Další den »

Written by